Stromy a sníh

Jen několik fotografií ze včerejší procházky:




Trochu toho kouře a prachu tady přece jen pořád máme...

Zavíráme!

Přečetl jsem si Closing Time neboli Zavíráme! od Josepha Hellera ve výborném překladu Miroslava Jindry. Měl jsem z toho trochu obavy, přece jen jak se vyrovnat s něčím tak výjimečným jako byla Hlava XXII? Ale i toto volné pokrašování je pozoruhodná kniha. Má komplikovanou strukturu s řadou vnitřích i vnějších odkazů, které často míří i do střední Evropy. Setkáme se tak nejen s Gustavem Mahlerem, ale i s Josefem K. a vojákem jménem Schweik.

Yossarian je na prahu sedmdesátky a snaží se vyrovnat s tím, že už možná až tak mnoho let před sebou nemá. Také další dva hlavní hrdinové. Yossarianův zadní střelec z války Sam Singer a jeho přítel Lew Rabinowicz, se každý podle svých sil a povahy snaží naložit s časem, který jim zbývá. Yossarian se postupně zaplétá do absurdních a snových situací, které jsou zároveň stále zlověstnější, a největší myslitelná manifestace konzumu a plýtvání, kterou Yossarian zorganizuje, se překvapivě... ale to už nebudu prozrazovat.

Setkáme se také s Milo Minderbinderem, který se nijak nezměnil a nic nepochopil (nebo možná vždycky věděl všechno líp než ostatní), kaplanem Tappmanem, který trpí opravdu kuriózním zdravotním problémem, dozvíme se velmi podrobně, jak to vypadá na Ústředním autobusovém nádraží na Manhattanu, jakémsi zmenšeném modelu celého světa s jeho leskem i špínou.

Doporučuji přečíst rychle, abyste si uchovali v paměti jména a situace, na které je v dalším textu odkaz, a nemuseli listovat nebo se ochudit o provázanou strukturu románu. Možná je těch narážek a odkazů někdy až příliš, a vyprávění se někdy roztéká až do beztvarosti, ale knihu můžu v každém případě doporučit jak těm, kteří si oblíbili Hlavu XXII i další Hellerovy knihy, tak i všem ostatním, kteří rádi čtou náročnější a zároveň vtipnou literaturu.

Fawlty Towers

Včera byla k vidění zajímavá věc v britském seriálu Fawlty Towers (neboli Hotýlek). Mimochodem, když tento seriál běžel asi před deseti lety na Nově, vůbec jsem nechápal, o co jde. No, časy se mění. Takže, na konci včerejší epizody seběhne Basil Fawlty/John Cleese ve tmě ze schodů, zahlédne domnělého zloděje, vtrhne do kuchyně, vezme tam pánev, vrátí se a vší silou praští zloděje do hlavy. Ten se skácí k zemi, aby pak Basil zjistil, že jde o jeho číšníka Manuela/Andrewa Sachse, stále ještě poněkud omámeného po oslavě svých narozenin.

Co je na tom zvláštního? Basil si omylem vzal SKUTEČNOU kovovou pánev namísto gumové televizní. Takže Manuel se poroučel k zemi ne (jen) proto, že to měl v roli, ale hlavně proto, že byl doopravdy v bezvědomí. Odnesl to těžkým otřesem mozku. Z té televize se to v podstatě nedalo poznat, i když zvuk rány pánví byl velmi autentický. Viděli jsme tedy dokonale sehraný gag, který byl mnohem skutečnější, než být měl.

Už se těším na další díl.

Zvláštní obloha

Včera bylo zvláštní počasí a bohatě strukturované mraky.


Proč se na ně nepodívat i do zrcadla?


Ještě, že ta značka ukazuje doleva:


Vždycky mě překvapí, že to těm lidem stojí za to...
Na závěr raději něco optimističtějšího - strom se zajímavým stínem: